Vojkovický foffr 2020

Vojkovický fofrrr 2020 …letošní podzim byl bohužel ovlivněn „covidovou loterií“ a tak nás čekalo plno zrušených závodů a společných akcí. O to větší radost mi udělala @Nučická smečka, když oznámila, že se jí podaří zorganizovat plánovaný závod ve Vojkovicích. Trať ve Vojkovicích je jako zrozená pro vysoké rychlosti. Písek, minimální převýšení, blízkost vody …Startoval jsme s Arthurem v kategorii SC1 (muži) společně s dalšími sedmi týmy – všichni s ESP. Byl jsem moc zvědavý, jak se s takovou konkurencí vypořádáme? Pln soustředění jsem odpočítávál vteřiny do staru ….3, 2, 1, GO! … Arthur vyrazil jako střela. Což se nedalo říci o mě. Při druhém kroku jsem minul nášlapnou desku koloběžky … obě špičky nohou jsem zabořil do písčného podkladu zanechávaje za sebou dvě brázdy, a to aniž by Arthur vůbec zpomalil. Tohle se mi už nestalo několik let. Ani sám nevím, jak jsem se dokázal opět na koloběžku vyškrábat. Každopádně jsme, pobavil ostatní závodníky. Arthur hnal jak vítr … do zatáček najížděl jako by vedl celé spřežení, prostě paráda. Asi v půlce závodu jsme, na konci lesní cesty zahlédl francouzského závodníka s ESP. Arthur ještě více přidal. Začal jsem si, říkat jak dlouho tohle šílené tempo může tenhle pes vydržet (běží teprve svůj druhý závod). Při výjezd z lesa na břeh jezera trochu zaváhal. Blízkost vody byla hodně magnetizující. Naštěstí se mi ho velmi rychle podařilo dostat zpět do tempa. 400m před cílem Arthur začal „vařit“ snažil jsem se mu pomoci v tempu a zvýšil jsem hlasitost povzbuzování. V kritickou chvíli se k nám zezadu přiblížil o minutu později startující závodník s ESP. Arthur opět ožil. Srdce závodníka …. Do cíle jsem, dorazili za 8:30 minuty, na 7. místě, s průměrnou rychlostí 24,85 km/ hod … a co víc podařilo se nám porazit i jeden tým s ESP. Byl jsem v sedmém nebi, opravdu parádní jízda.Po obědě byl na pořadu závod canicross žen.Na start se postavila Anežka s Agathou. Agatha si po jarních štěnících ponechala „plné ženské tvary“ a i přes moji usilovnou snahu se jich nezbavila. Přiznám se, že jsem byl trochu nervózní, jak se holkám na trati povede. Na startu to docela vřelo, většina psů se vzpínala na zadních nohách, a dávali hlasitě najevo netrpělivost před startem. Agátha to pozorovala s předstíranou lhostejností. Start byl intervalový po 30 vteřinách. Holky se hned od začátku dali do pronásledování ostatních týmů. A šlo jim to víc než skvěle. Trať prosvištěli za 11:52 minuty (tempo 3,45 minuty/ km), průměrnou rychlostí 17,6 Km/ hod a ve startovním poli plném „ohařovitým“ si vyběhli 4. místo (25 vteřin na medaili). Obě do toho dali hodně sil. Agatha se dokonce dobrovolně šla vykoupat do jezera (… ona, která ani v parném létě nevleze do vody víc jak po břicho) a nic nehleděla na nepříjemně syčící labutě.Prostě to byla PARÁDA !!!