STUDIE: Přímý vliv háravosti fen na zvýšení výkonnosti jedince

STUDIE: Přímý vliv háravosti fen na zvýšení výkonnosti jedince. Ano, čtete dobře Ne, nezbláznil jsem se Soužití mužů a žen je veskrze prospěšné. Navzájem je motivují, ovlivňují se svými názory a i ve společnosti je soužití těchto nesourodých dvojic chápáno pozitivně (slovo pozitivně ve staročeském významu, ještě před dobou covidovou, znamená kladně). Podobně je to i u psů. Tedy až na jednu výjimku. A tou je období hárání feny. V tuto dobu se z komunikativních psů (myšleno mužského pohlaví) stávají hlušší, tupí, nesnášenliví a testosteronem překypující jedinci. Žije-li společně více psů, příznaky se násobí. Cílem jejich zájmu se stává prostor zhruba cca 10x10cm. Mozkové podněty nahradí „opička s činely“ … u CAKa se vejde zřejmě celá kapela. Jen s velkým úsilím se podaří zachovat alespoň životní funkce (jíst, pít, čůrat, atd). Zajímavý je vliv na člověka (myšleno chovatele, majitele). Důstojnost. V období hárání feny se přímo geometricky zvyšuje míra testosteronu u psů. Což má za následek jejich hyperaktivitu, která se projevuje mezi 6:00 a 6:30 a následně druhá ataka přijde mezi 16:05 a 16:25, tedy v době kdy vstávám a kdy přicházím domů ze zaměstnání. Sám jsem se přistihl jak se v hlubokém předklonu, nebo dokonce „po čtyřech“, blížím v ložnici k šatní skříni, abych si mohl odnést věci na převlečení. Psi jsou již nastoupeni u vrátek kotce, a hlasitě se dožadují mé přítomnosti. Nejmladší pes drží hlídku a sleduje dění za okny. Zpozoruje-li nějaký stín nebo dokonce pohyb hlasitě oznámí tuto skutečnost ostatním členům smečky. Jen díky velké shovívavosti sousedů, nejsem zván dvakrát do roka na přestupkovou komisi. Výkonost. V období hárání fen, je velmi obtížné psy i spořádaně připnou na vodítko. Chvílemi je to úkol hodný kouzelníka. Jednou jsem se připnul za rukáv k vodítku sám, kdežto pes běhal volně okolo. Trapné. Když se mi podaří tuto, a nebojme se toho slova, nadrženou smečku připnout na vodítko nezbývá než vyrazit na vycházku. Slova vyrazit a vycházku, používám úmyslně. Postup je totiž následující. Rozkopnu vrátka ze zahrady na pole. Psi vyrazí kupředu. ARTHUR si nacpe vodítko do tlamy a přidušeně popískává maje radost z dosažené rychlosti, CAK a DASH se na sebe podívají a začnou mezi sebou závodit, kdo bude dřív u kamenné zídky, kdo doběhne první k cestičce, kdo první počůrá suchou větev. Vše by bylo strašně fajn, kdy na druhém konci vodítek nevlála moje maličkost. Prvních 200 metrů je důležité nezakopnout, vlastně se soustředím pouze na zvedání nohou. Brzdit můžu začít až v poslední třetině louky. Zapomněl jsem říct, že chodím venčit zásadně, ve vysokých trekkingových botách kategorie C (určeno do těžkého horského terénu). Aktuální fotografie VIBRAM podrážky je přiložena níže. Na konci louky psi trochu zpomalí, ale pouze za účelem vykonat svoji potřebu. Celý náš okruh, měřící cca 6 km, zvládneme „obejít“ za přibližně 45 minut. Když konečně opět zastavíme u branky naší zahrady můžu si trochu vydechnout a s ještě třesoucími se koleny odcházím připravit večeři. Psi si dají ještě tři čtyři kolečka po zahradě, asi vyklusávají, a už čekají na krmení. Po krmení odcházejí spokojeně do kotce. Kdo si myslí, že teď už mám hotovo, ten se velmi mílí. Na řadu přicházejí feny. A věřte mi, ani ty mě zvlášť nešetří V době hárání přesouvám feny, do speciálního kotce zvaného karanténa. A už tady dochází k prvnímu nepochopení situace. Feny si obvykle pletou pojem karanténa s wellness pobytem. Některé feny, dokáží umně simulovat fárání i čtyřikrát ročně. Především DONIE je v tomto ohledu velmi přesvědčivá Feny venčím na přibližně stejně dlouhé trase. Holky stejně jako psi vyběhnou, ale jejich největší starostí je naopak co nejvíce rozhlásit do celého okolí, že právě mají své „voňavé“ období. Značkují vše a všechno. Kdyby to náhodou ještě nějaký pes nevěděl. V tomto je vynalézavá především AGATHA. Nejednou označkovala pro jistou i mně Ještěže obě feny sjednotili období fárání na stejný termín. Jinak bych mohl jet do Tokia jako olympionik Zatím mám zaděláno tak maximálně na paraolympiádu. Pravé rameno skoro vůbec necítím, krční páteř dostává taky na zadek, kolena naopak cítím velmi jasně. Tento scénář se opakuje každý den. O víkendech a svátcích dvakrát denně. Tréninky na koloběžce, káře nebo saních nejsou započteny. Když se konečně, na konci dne, dovleču do obývacího pokoje, spokojeně hodím nohy na pařez, pardón, na nový konferenční stolek. Po paměti zašátrám v minibaru a vytáhnu novou lahev moravského vína. Sotva lahev otevřu a naleji do sklenky troch vína, slyším z kuchyně nebezpečnou větu: „jé, tam je tak hezky a já nebyla celý týden venku“ … zatajím dech a začnu se vpíjet do pohovky.... „nepůjdeme na procházku?“ … dostavují se mrákoty ... začnu přerývaně dýchat jako by jsme právě doběhl maraton a zkouším poukazovat na data ve svých sportovních hodinkách ... „blázníš, víš co mám už dneska za sebou?“ ... ovšem hlas se nedá jen tak odbýt ... „alespoň ke kontejnerům (myšleno na odpadky, vzdálenost cca 250metrů)“ .... rychle do sebe obrátí dvojdecku vína a rezolutně prohlásím „zapomeň!!!“ Závěr. Můžu-li zhodnotit svůj výzkum, pak musím konstatovat, že háravost fen má přímý vliv na důstojnost majitele, jeho výkonnostní křivku a velmi negativní vliv na romantickou atmosféru uvnitř rodiny