Břežanská stopa 2022

Na tento závod jsem se těšil celý rok. Loni jsme zde startovali prvně na sprintové trati a moc se mi líbila. Letos tato trať doznala drobnějších změn. Stala se rychlejší a byl vynechán cca 400m asfaltový úsek. Za to velký díl pořadatelům 👍 . Nás však letos čekala delší MIDová trať. Podle zveřejněného profilu je trať 13,5km dlouhá a má převýšení 280m. No prostě paráda 😂. Už páteční příjezd byl poněkud adrenalinový. Vytrvalý celodenní déšť proměnil louku pro stake-outy v bahnitou past. Měl jsem velké štěstí, že při mém příjezdu byl vjezd ještě použitelný, i když bylo to o chlup. Jen pár minut poté se na louku již nikdo nedostal a příjezdová komunikace byla beznadějně ucpána dlouhou řadou obytných vozů s těžkými vozíky. Ale i na tuto situaci byli pořadatelé naštěstí připraveni. Pohotově začali vyprošťovat zapadlé vozy pomocí traktoru. Sobotní ráno nás přivítalo vlhkým počasím. Slunce bylo převážnou část dopoledne schováno za mraky a tak se teplota jen velmi pozvolna šplhala k 10°C. Startujeme v před půl 10. Ideální podmínky. Už tady musím poděkovat rodině Prokopových za pomoc na startu závodů, ale i během celého víkendu. Psi vyráží jak zběsilí. Doslova přeletíme vrcholek prvního stoupání a řítíme se dolů k silnici. Tříkolka poskakuje na kamenech a kořenech okolních stromů a kola se jen občas dotýkají země. Brzdy jsou v tuto chvíli spíš věcí morální podpory :) . Na silnici se tři pomocníci snaží roztaženými pažemi nasměrovat rozjařené psy do daného směru. Naštěstí psi poslouchají na zažité povely a stačí prudce doprava. Na silnici vykroužím velký oblouk a jen síla tlapek celého spřežení zabrání, abych se nepřevrátil do příkopu. „Tak to bychom měli“ brumlám si do vousů. Psi však letí dál. Trať střídá v krátkých rozestupech zatáčky doprava a doleva. Psy to baví. Zvolňují až při nájezdu do prvního kopce. Tedy kopce... smrťák je to. Strašně by mě zajímalo, jestli v téhle „stěně“ tlačili všichni nebo to dokázal někdo vyjet? Na vrcholu kopce lapám po dechu. Tři čtyři dloubnutí a zkouším písknout. Myslím, že jsem psy spíš poplival, každopádně opět přecházejí do cvalu. Trať teď mírně klesá a střídají se louky s řídkými lesy a remízky. Prudší svah nás doveze k ostré zatáčce na levou ruku. Cesta zde opět hodně stoupá. To co jsme si teď užili ve sjezdu, budeme opět pracně vybojovat. Naštěstí je tady občerstvení. Pro psy voda, pro mushery slivovice. Kdo chce, může i obráceně. Opět se dáváme do pohybu. Ale je to těžké. Zkouším udržet psy v klusu. Běžím za károu a občas zkouším naskočit. Musím před nimi smeknout. Táhnou i s takovým pytlem jako jsem já. Na konci stoupání se dnešní tratě kříží a my zase klesáme lesem. Slunce se pomalu začíná drát přes řídké mraky a my pociťujeme, jak se nepříjemně otepluje. Do třetice se trať zvedá. Naštěstí už ne tak příkře. Po široké lesní cestě stoupáme dál. „Tady někde musí být to napojení na SPRINT“ říkám si pro sebe. Ale k napojení na sprintovou trať nám chybí ještě skoro 2km. Konečně. Širokou zatáčkou, najíždíme do, nám, již známé časti tratě. Cesta klesá, ale psi jsou už unavení, tempo klesá. Nechávám je teď běžet volnějším tempem. Vím, co mají za sebou a co nás ještě čeká. Blížíme se k místní atrakci. Přejezd silnice zakončený „skokem“ do příkopu (asi o 1,5m položenou louku). Místo oblíbené diváky i fotografy. Od nás dnes žádnou divočinu čekat nemůžou. Sjedeme na louku a pokračujeme dál. Závod teď dostává novou energii. V kopcovité části závodu jsme předjížděli i vícepočetná spřežení. Tady na loukách nás dohnali ESP na koloběžkách. Psi chtějí opět závodit. Agáta s Arturem napínají šňůru. Cak s Dashem už jejich tempu jen stěží stíhají. Vidím, že CAK už je vážně hodně unavený. Zastavuji. Okamžitě si lehá do trávy a chladí se ve zbytcích ranní rosy. Teplota a vysoké tempo si vybírají svoji daň. Cak je srdcař. Netrvá to ani 15 vteřin a vstává, oklepe se a opět vyráží. Nesnažím se nějak výrazně zrychlovat. Najíždíme do chladnější části louky, kde stín lesa tvoří příjemný chládek. Psi přešli do strojového tempa. Poslední sjezd a už nás čeká závěrečné stoupání zpět k silnici. Loni se mi toto stoupání zdálo nekonečné. Dnes, ale psi jdou. Byť jsou hodně unavení je vidět, že mají stále sílu. Dojíždíme závodníka startujícího několik minut před námi. Psi běží bok po boku, pěnou zbrocené tlamy. Dokonce i v této chvíli se najde čas na výměnu několika zdvořilostních vět mezi námi chlapci. Už jen přejet silnici a posledních několik stovek metrů do cíle. Za cílem psi ulehají do trávy. Nechám je dvě tři minuty vydýchat. Pomalu vylezu na káru, psi automaticky vstávají a dávají se opět do pohybu. Projíždíme celým zázemím závodu až dolů na louku k našemu stake-outu. Dnes toho bylo dost. Nemám proč si stěžovat na jejich výkon a už vůbec na jejich odhodlání 🥰. Jen to počasí je moc krásné. Večer v improvizované hospodě si vyměňujeme zážitky z dnešního dne. Někteří z nás se neviděli i několik měsíců a tak je stále o čem mluvit. Je zajímavé, že v rozhovorech nikdy nezaslechnete láteření na špatnou práci, těžkou dobu nebo Covid. Jako by sem nic takového nemělo přístup. Jako by to všechno zlé zůstalo někde daleko. Ani muzika nezahálí. Atmosféra je opravdu skvělá. Noční obloha je úplně jasná. Krátce před půlnocí se soukám do spacáku a během chvíle usínám. Teplota klesá. To je příslib krásného a chladného dne. Neděle. Vyplní se, ale jen první polovina příslibu. Krásný a bohužel již od začátku slunečný den. Opět start před 10 hodinou. Pesáci vyrážejí snad ještě zběsileji jak včera. Už asi na 5km dojíždíme závodníka, který startoval přede mnou. Tady si uvědomuji, že je něco špatně. Káry startovali v rozestupu 2 minut. Jedeme moc rychle, to není dobře. Psi však stále běží a ženou před sebou spřežení 6 sibiřských husky. Dojíždíme na občerstvení. Napájím psy. Dnes bez slivovice. Slunce se dere přes větve stromů a vysává ze psů vzácnou energii. Při výjezdu na sprintové louky už vím, že to dnes bude asi horší. Cítím jak pejskové vadnou. Naštěstí ve chvíli nejtěžší přinese závan větru trochu mlhy a chladu. Alespoň to chlupáče ochrání před ostrým sluncem. V závěrečném stoupání se opět zavěsí za ESP a do cíle vjíždíme s celkem hezkou dynamikou. Čas je sice o více jak minutu horší než včera, ale na tom nezáleží. Musím se stále obdivovat jejich oddanosti 🥰🥰🥰🥰 Teď jen doplnit energii a hlavně vodu. Psi ulehají na stake-outu, na udusanou zem a za chvíli všichni tvrdě spí. 

No a jak to všechno dopadlo? 

 Mája Prokopová – kategorie MBkj – 2.místo (i v MČR) 

Sandra Hutařová – kategorie C1 – 3.místo 

Tomáš Voříšek – kategorie MB1 – 4. místo (i v MČR) 

Milan Vodák C1 – musel bohužel pro zranění pejska odstoupit 

Ještě jednou velká gratulace holkám, za krásné výkony a super umístění 👍👏🥈🥉